Loděnice

Loděnice je vesnice, část obce Holasovice v okrese Opava. Nachází se asi 2,5 km na západ od Holasovic. V roce 2009 zde bylo evidováno 123 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 471 obyvatel. Loděnice je také název katastrálního území o rozloze 4,77 km^₂.

V roce 2010 se vesnice Loděnice dožila 730 let svého trvání.

Podle Josefa Zukala náleží Loděnice k nejstarším osadám kraje Opavského. V pramenech je doložena k roku 1280. Majitele Loděnice a jejího panství se střídali poměrně často. V roce 1377 patřila Loděnice pánům z Holštejna, v roce 1500 už byla v Loděnici tvrz. Tehdy Loděnici vlastnil Martin Šíp z Branice, od r. 1532 Jindřich z Fulštějna a po něm Jindřich Moravický z Roudnice. Od r. 1584 patřila Loděnice Kynarům z Šarfenštejna, kteří původní fojtství přestavěli na zemanskou tvrz, změněnou později na zámeček. V roce 1704 vlastnili Loděnici rytíři z Franzen. Za třicetileté války bylo panství zpustlé. Tehdy už existoval dvůr Tábor. V roce 1738 měla Loděnice 8 sedláků, 23 zahradníků, 7 chalupníků, krčmu a řezníka. Posledními šlechtici byli od r. 1812 Sedlničtí z Choltic. K Loděnici byl tehdy připojen Štemplovec s Kamencem a poté Škrochovice. K Loděnici patřil i mlýn ve Škrochovicích (Pustý). Sedličtí prodali panství v r. 1911 akciové společnosti opavského cukrovaru. V r. 1787 měla Loděnice 53 domovních čísel. Pozemky panské tehdy činily 398 jiter (228 ha) a poddanské 351 jiter. V roce 1834 už měla 66 domů a 550 obyvatel, v r. 1900 71 domovních čísel a z 543 obyvatel bylo 257 Čechů (47 %) , v r. 1930  532 a  v říjnu 2009 458 obyvatel. Loděnický zámeček prošel rukama mnoha majitelů, ale stále chátral. Fakticky ho zachránil Václav Kramný, který ho po r. 1993 přestavěl na hotel s restaurací. Až do roku 1920 patřila k Loděnici vesnice Tábor. Horní rybník byl zmenšen při výstavbě cesty na Štemplovec (1905). Lipina byla od svého pramene zregulována, změnilo se také její koryto.

Život u nás změnil Únor 1948, k lepšímu to ale nebylo. V r. 1950 bylo založeno JZD a v roce 1964 sloučeny Holasovice s Neplachovicemi, Loděnicí, Kamencem, Štemplovcem a Zadky a v r. 1973 i s Táboram. V r. 1990 se Neplachovice, Zadky a Tábor osamostatnily. V Loděnici i v Holasovicích je dosud živé nářečí nebo patrný jeho vliv. Jedná se západoopavský typ lašských nářečí.